sobota 21. května 2011

Jak to jde

Tak se mi to už chýlí.
Ona tu přišla zima a tak by to chtělo se přesunout do teplých severních krajů české kotliny. Už se taky těším na pivo, které nebude namražené a nebude se podávat v místnosti, kde se teplota pohybuje kolem 12 stupňů a ještě tam profukuje. Shrnul bych to portugalsky jako (za přesnost neručím) "sinto saudades do meu país".

Každopádně v tomhle měsíci jsem podniknul dvě malé výpravy. Jednu dále do země Gauchú, druhou do země Germánů. Protože Verča už je dávno v zemi zaslíbené, mlékem a strdím oplývající, budete se muset spokojit místo čtivých esejů s pár fakty a fotkami.

Pelotas

Na víkendový výlet do Pelotas jsem vyrazil díky pozvání páru, který jsem potkal o Velikonocích v Cambará do Sul. Celé to tedy bylo velmi příjemné a s veškerým servisem od vyzvednutí na nádraží, střechu nad hlavou až po spoustu masa na churrascu.
Pelotas je město s 300 tisíci obyvateli na jihu Rio Grande do Sul, skoro co už by kamenem dohodil do Uruguaye. Pravda samotné město až tolik krás nenabízí, i když na procházku je fajn. Najdete tam pěkné náměstí s parkem uprostřed a s historickými budovami z konce 19. století po okrajích. A pak místními navštěvovanou pláž Laranjal, kde je prý fajn si posedět a dát si chimarrão.
Celé město leží v pampě, takže je v každém směru rovinaté a daří se tu cyklistice. Taky tu na vás podle mého více dýchne ta atmosféra pampy a Gauchú, než v Novo Hamburgu kde polovina lidí umí německy.
Fotek jsem moc neudělal, ale můžete se podívat na galerii.
Co bylo rozhodně zajímavé, bylo setkání se dvěma druhy muziky. Prvním byl koncert pop-jazzové (to uvádějí na svých stránkách) kapely Pimenta Buena, o tom co tak hrají si můžete udělat představu na youtube. Myslím, že tam můžete slyšet tu gaúchovskou nostalgii.
Druhým setkáním pak byla návštěva baru, kde se hrálo choro. To je hudební styl, který mi připomíná portugalské fado, ale je rytmičtější (to by asi ani nebyla Brazílie, kdyby nebyl). Choro je od slova chorar - plakat, hraje se na cavaquinho (malou kytaru), kytaru a nějaký dechový nástroj (klarinet, flétna) a přidává se tamburína nebo nějaká podobná perkuse. Pro představu odkaz na youtube. Je to fajn muzika k poslechu i k tanci.

Trilha - Nova Petropolis

Jako poslední výlet s oblíbenou turistickou skupinou Trilheros do Sul vyšel jednodenní výšlap na kopec Malakof (či tak podobně). Byl to takový masňácký výšlap, kde zpestřením bylo pouze klouzající bláto na cestě k vrcholu a výborný nášup pinhão (semen z araukárie, které se tu v zimním období hojně konzumují, často podpořené ještě svařákem) a cuca (což je drobenkový koláč na různé obměny náplně).
V galerii naleznete pár fotek.
Jinak Nova Petropolis je jedno z měst, které se nachází v Serra Gaucha a většinu jeho obyvatel tvoří němečtí přistěhovalci. Na nějakého černocha  narazíte velmi stěží, zato blondýnek je plné město.

2 komentáře:

  1. a já bych si zrovna zimu docela přála. :))

    OdpovědětVymazat
  2. 2Susanne: Tak to by sis s místními docela dobře rozuměla. Nebo aspoň s mými kolegy. Teplo je totiž peklo a zima je fajn, protože pro její překonání stačí se jen víc obléct.
    Mě tu ale léto přišlo lepší. Ovšem taky otázka, co bych říkal, kdybych ho měl každý rok :)

    OdpovědětVymazat